Psychosociální intervenční služba
Zdravotnická záchranná služba Jihočeského kraje má vyškolený tým pracovníků, jejichž úkolem je poskytovat psychosociální péči. Pro tuto činnost je vyškoleno třináct profesionálních záchranářů a jeden psycholog ZZS JčK. Systém psychosociální intervenční péče (SPIS) je orientován jednak směrem k zaměstnancům ZZS JčK a od května 2016 i vně organizace pro zasažené lidi.
Psychosociální péče o vlastní zaměstnance
Jedná se o péči nabízenou záchranářům, řidičům, lékařům i operátorům, kteří projdou nadlimitně zátěžovými situacemi spojenými s výkonem profese. Cílem této služby je podpora našich zaměstnanců při zvládání akutní stresové reakce, snížení rizika profesního selhání, prevence výskytu posttraumatické stresové poruchy, syndromu vyhoření a dalších možných následků v souvislosti s působením nadlimitní psychické zátěže. Jednoduše řečeno jde o podporu a pomoc pomáhajícím. Péče je založena na takzvané peer podpoře, tedy pomoci poskytované především prostřednictvím vyškolených kolegů-záchranářů.
Peer péče se poskytuje ve dvou formách – skupinové a individuální. Skupinová podpora je v rámci SPIS poskytována těsně po skončení náročné akce, nejpozději do 3 dnů, kde cílem je uzavření této události, zmírnění příznaků stresu, edukace o možných následcích a projevech stresu a případné předání do následné odborné péče. Individuální forma podpory je zaměřena na zmírnění akutních projevů stresu po náročných profesních událostech nebo v obtížných životních obdobích zaměstnanců, a to formou aktivního naslouchání, empatie, emoční a profesní podpory, doporučení s cílem obnovení vlastních sil a zvládacích strategií, zmírnění stresové reakce nebo případné předání zasaženého do další návazné péče. S týmem peerů zároveň pracuje také psycholog se znalostí metod zacházení s nadlimitními životními situacemi.
První psychická pomoc
Zdravotníci pracují v mnoha situacích, které přímo souvisejí s lidským neštěstím, těžkou životní ztrátou či smrtí. V některých případech jsou na místě takové události osoby, jež neutrpěly zranění fyzického charakteru, ale došlo k těžkému zasažení jejich psychického, emočního prožívání. Hovoříme o tzv. sekundárně zasažených. Mohou to být příbuzní nebo blízcí postiženého či zemřelého, svědkové tragické události, nebo lidé, kteří poskytovali první pomoc. Mají specifické potřeby - od nedostatku informací k události, přes potřebu sdílení emocí, ukotvení v čase a prostoru, až po provázení těžkou situací. Zpravidla bývá na místě také zajistit možnost návazné péče rodinou či vhodnou odbornou službou. Zasažení pozůstalí také potřebují poskytnutí pomoci, byť v tomto případě nikoliv zdravotnické, ale daleko více psychosociální.