V posledních letech a zejména v tomto roce se i obyvatelé Jihočeského kraje stále častěji setkávají na silnicích s osobními vozidly v barvách zdravotnické záchranné služby vybavenými majákem a sirénou, které samostatně nebo v doprovodu velkého sanitního vozidla přijíždějí na místo zásahu nebo dojíždějí do zdravotnického zařízení. Jejich využití se stává mnohdy předmětem různých dohadů, mýtů a legend. Rádi bychom tedy vysvětlili, z jakého důvodu jsou tato vozidla nasazována.
Přednemocniční neodkladná péče a tedy zdravotnická záchranná služba prošly celkem nenápadně a bez velké pozornosti za posledních 20 let poměrně bouřlivým vývojem. Záchranná služba byla sice občany ceněná a pro pacienty bezpochyby potřebná služba, ale na počátku 90. let byla v nemocnicích spíše trpěným oddělením, které je nutné, ale není třeba je nijak zásadně rozšiřovat a organizovat. Péči v terénu zajistila široká síť praktických lékařů, poliklinik, lékařských pohotovostí a ambulantních specialistů. V rámci celospolečenských změn však došlo postupně k úbytku řady zdravotních služeb, obrovskému nárůstu dopravních nehod, sportovních a rekreačních úrazů, změnil se pohled na akutní léčbu řady onemocnění, došlo k centralizaci péče do specializovaných zařízení. Záchranná služba, která se mezitím oddělila od nemocnic se stala nepostradatelnou službou , která na území České republiky ošetří ročně téměř na 800 tisíc pacientů a počet posádek, vozidel a výjezdových základen vzrostl na troj až pětinásobek oproti konci 90.let. V Jihočeském kraji se z původních 8 výjezdových základen a 13 posádek v roce 1990 rozšířila zdravotnická záchranná služba na 28 výjezdových základen a 50 posádek v roce 2013, což znamená například nárůst počtu zaměstnanců na 500 záchranářů, řidičů, dispečerů a lékařů oproti pár desítkám v devadesátých letech. V roce 2003 ošetřili jihočeští záchranáři 30 tisíc pacientů, v letošním roce se počet blíží 70 tisícům.
Z důvodu prudkého nárůstu počtu výjezdu a poměrnému / k počtu posádek/ i fyzickému úbytku lékařů ZZS na území celé České republiky a samozřejmě i Jihočeského kraje vzniká zásadní potřeba efektivního využití lékaře v posádce ZZS, nehledě na to, že fyzickou přítomnost lékaře vyžaduje maximálně 10-15 procent zásahů. Proto se etabluje v návaznosti na zákon o zdravotnické záchranné službě v celé ČR na tzv. systém RV praktikovaný ze stejných důvodů již dlouhá léta v Rakousku, Německu, Francii a dalších zemích Evropy. Tento systém je založen na využití jedné lékařské posádky v malém voze, který není určen pro transport pacienta, ale k dojezdu lékaře za více posádkami bez lékaře na daném území. Po stabilizaci pacienta nebo jeho ponechání na místě pak lékař odjíždí k dalšímu zásahu nebo na základnu a je k dispozici dalším pacientům a posádkám. V případě, že stav pacienta vyžaduje jeho přítomnost, pokračuje lékař s pacientem až do zdravotnického zařízení. Stejně tak, je-li již z tísňové výzvy jasné, že přítomnost lékaře na místě bude nutná, vyjíždějí obě posádky současně – z jednoho místa / ve větších městech/ nebo z různých základen a setkávají se na místě. Odtud tedy setkávací neboli rendez-vous systém a na ulicích a silnicích potkáváme blikající a houkající osobní automobil samotný nebo doprovázený sanitním vozem.
Tento systém je velmi pružný a umožnuje efektivně a racionálně využít lékaře pro více posádek a pacientů v krátkém časovém intervalu a na relativně velkém území, aniž by došlo k zásadnímu omezení lékařské péče nebo vynucenému a nikým nechtěnému přechodu na tzv. paramedický systém uplatňovaný např. ve Spojených státech, Švédsku, Hamburku a jinde, kdy lékař je přítomen pouze na dispečinku a k pacientovi vyjíždí záchranáři mnohdy zdaleka nedosahující délkou vzdělání ani na řidiče sanitního vozidla nebo hasič se zdravotnickým kursem.
MUDr. Marek Slabý